Příprava na porod
Má partnerka Lenka se s Irčou seznámila na cvičení pro těhotné, kam pravidelně docházela až do doby, kdy to s velkým bříškem nebylo možné. Velmi si ho pochvalovala a mrzelo ji, že v něm v pozdější fázi těhotenství už nemohla pokračovat. Já jsem se s Irčou seznámil až na předporodním kurzu, který byl rozdělen na dvě části po přibližně čtyřech hodinách. Jeho cílem samozřejmě je připravit budoucí rodiče na samotný porod, a to jak po teoretické, tak po praktické stránce. Maminky se dozví, jak mohou své tělo (porodní cesty, bříško, dýchání, …) připravit na to, co ho čeká, tatínkové třeba to, jak mohou mamince pomoci nebo co sbalit do porodnice. Společně se pak rodiče dozví to nejpodstatnější – jak samotný porod probíhá a co dělat pro jeho nejhladší průběh. Irča na nás působila po celou dobu velmi sympaticky a hlavně bylo vidět, že ví, o čem mluví a teoretické znalosti má podložené dlouholetou praxí (a také vlastní zkušeností :-) ).
Čím více se blížil termín porodu, začali jsme řešit, do které nemocnice půjdeme. Jelikož bydlíme přímo v Pelhřimově, zvažovali jsme Pelhřimov, Jihlavu, Havlíčkův Brod a Jindřichův Hradec.
Přečetli jsme si recenze na internetu, vyzpovídali rodinu a známé, co už děti mají a na všechny nemocnice jsme dostali pozitivní i negativní ohlasy. Žádná porodnice tedy nebyla jasný „vítěz či poražený”. Má partnerka poté dostala zajímavý nápad – požádat Irču, zda by byla ochotná nám asistovat u porodu. Tuto službu sice Irča do té doby nenabízela, ale Lenky nápad jí zasadil brouka do hlavy a po pár dnech se rozhodla, že do toho s námi půjde. Z toho jsme měli velkou radost a na základě toho jsme se rozhodli, že budeme rodit v Pelhřimově. Náš hlavní argument pro toto rozhodnutí byl ten, že budeme mít jistotu, že se nám po celou dobu porodu bude někdo plně věnovat a vyvarujeme se situaci, kdy probíhá více porodů současně a personál nemocnice přebíhá od jedné rodičky k druhé.

Porod
Upřímně, svou roli v nemocnici jsem si představoval tak, že budu plnit maximálně funkci nosiče,podavače, držáku, fotografa, tiskového mluvčího pro rodinu a psychické podpory. Ihned po příchodu mě ale Irča vyvedla z omylu. Teď však trochu předbíhám, takže od začátku…
Jakmile Lence praskla voda, vyrazili jsme do nemocnice. Proběhlo první vyšetření, jehož závěrem bylo, že se máme připravit spíše na pomalejší průběh porodu (klidně i několik desítek hodin či více jak den). Poté jsme kontaktovali Irču s tím, že náš syn už chce na svět. To pro ni byla trochu překvapivá zpráva, jelikož termín porodu jsme měli přibližně o měsíc později. Naštěstí byla k dispozici (rodili jsme v sobotu) a mohla tedy vyrazit za námi. Domluvili jsme se, že Irča dorazí, až Lenka začne mít pravidelnější kontrakce (dříve to nemá moc smysl). Během této doby jsme uplatnili vědomosti z předporodního kurzu a dělali přípravu porodních cest vhodnou pro první fázi porodu a občas partnerce přišla zdravotní sestra „natočit monitor”. Postupem času se začaly objevovat první kontrakce (asi po třech hodinách), které byly velmi bolestivé. V tu dobu jsem se cítil velmi neužitečný, jelikož Lenka byla v bolestech a já jsem ji nemohl nijak pomoct (nebo jsem si to spíše myslel). Naštěstí brzy přišla Irča a věci nabraly úplně jiný spád.
V době příchodu už Lenka měla pravidelné bolestivé kontrakce. Irča se tedy rychle seznámila se situací a pustila se do práce. Hned od začátku zapojila do procesu také mě. Naším cílem bylo, aby si Lenka našla takovou úlevovou polohu, která zároveň mírní bolest, ale také podporuje sestup miminka níže do porodních cest. Tyto polohy se různě střídaly a já jsem na základě Irči instrukcí
pomáhal partnerce se zvedat, podepřít ji, provádět masáž či jiné podobné úkony. Konečně jsem byl užitečný a i Lenka cítila pomoc a úlevu (samozřejmě v rámci možností). Opět mi pomohly znalosti z předporodního kurzu, jelikož když mi Irča řekla, co mám v dané chvíli dělat, chápal jsem, čeho chce docílit a mohl jsem tedy partnerce lépe pomoci. Irča mezitím dávala pozor, že vše probíhá podle plánu, kontrolovala monitor, pomáhala s úlevovými polohami, uklidňovala Lenku, dávala jí instrukce ohledně dýchání, vysvětlovala nám, co bude následovat, či jinak asistovala.
Silné pravidelné kontrakce postupně posunuly porod do další fáze – miminko začalo přicházet na svět. Lenka s Irčou tedy začaly hledat vhodnou polohu, ve které bude probíhat samotný porod a zdravotní sestra mezitím začala chystat potřebné nástroje. Já jsem po celou dobu asistoval dle potřeby. K mému překvapení zvolily jako nejvhodnější polohu v jakémsi pololeže/polosedě na tvarovacích pytlích s kuličkami uvnitř. Já a jedna zdravotní sestra jsme Lence drželi nohy a pomáhali se jí zapřít, Irča byla hlavní osoba, která vedla porod a dávala Lence přesné instrukce a na vše dohlížela také doktorka. Toto byl pro mě velmi intenzivní moment, protože nejen že jsem se přímo účastnil porodu, ale byl jsem své partnerce na blízku, mohl jsem ji uklidnit, políbit a prožívat vše s ní do maximální možné míry.
Nakonec se nám narodil trochu pomačkaný, ale pro nás nejkrásnější chlapeček :-) Hned poté, co spatřil světlo světa, ho Irča přiložila mamince na hruď a čekali jsme na moment, kdy bude vhodné přestřihnout pupeční šňůru…

Závěr
Celý příběh výše jsem popsal z toho důvodu, abych nyní mohl uvést několik názorů a myšlenek, proč vnímám Irči práci jako velký přínos a pomoc:
● Díky předporodnímu kurzu jsme věděli, co náš čeká a byli jsme lépe připraveni. Pomohlo samozřejmě také cvičení pro těhotné. Byla důležitá také ještě jedna věc – tím, že se Lenka s Irčou znaly už před porodem, měly možnost vytvořit si k sobě vztah. Během porodu totiž mezi asistentkou a rodičkou dojde k totální ztrátě intimity a je tedy pro psychickou pohodu dobré, aby mezi nimi byla empatie a důvěra.
● Irča nám byla k dispozici po celou dobu porodu i na následné vyšetření (kontrola porodních cest, čištění, …). Loučili jsme se až před přesunem na oddělení šestinedělí.
● Díky aktivnímu přístupu během porodu (vyšetření, výborná komunikace, hledání úlevových poloh, hledání porodní polohy, …) mělo vše hladší a rychlejší průběh – do nemocnice jsme přišli kolem druhé a v půl desáté byl chlapeček na světě.
● Partnerka nebyla po porodu vůbec „poničená”. Měla pouze drobná zranění, nebylo nutné nastřihávání ani epidurál. Rozumím, že toto je dost individuální a každá rodička to bude mít jinak, ale dobrá příprava rozhodně nikdy neuškodí.
● Já jsem byl kompletně zapojen do dění a Irča povýšila tento můj zážitek na úplně jinou úroveň. Možnost vše prožít s partnerkou tímto způsobem ještě více prohloubilo náš vztah. Tento typ asistence jistě nebude vyhovovat každému, ale za nás mohu jedině doporučit. Irča je velmi empatická, profesionální a schopná přizpůsobit se požadavkům rodičů či aktuální situaci během porodu. Irčo, moc děkujeme!"